Seminář pánevního dna – co vše se dá zažít

Nápad jít na seminář o pánevním dnu byl tady. A to jsem zdaleka netušila, že nepůjde jen o běžnou teorii a pár cviků. Doslova smršť zkušeností, rad a tipů pro běžný život. Díky uvolnění zadečku, což sice dost bolelo, se mi uvolnila záda a lépe jsem se vyspala, zažila velmi příjemné pocity v pánvi a jako bonus jsem potěšila své ego, když si prodavačka nebyla jistá mou plnoletostí. Stálo to za to! Díky.

S lektorkou Helenou Hodanovou se znám již z doby aktivního orientálního tancování. Helča nyní vede svoje tanečně-cvičební studio v Přešticích. Bude to příjemná změna být zase po dlouhé době účastníkem, nikoliv lektorem.

Kdo má pánevní dno a co se stane, když nefunguje?

Bylo nás 5 a okamžitě zavládla uvolněná ženská atmosféra. Helča začala tím, že jako ženy máme výhodu. „Jakou?“ O existenci pánevního dna máme alespoň tušení. „A co jako s tím?“, říkala jsem si. I muži mají pánevní dno. „To tak nějak tuším. Ale jak u nich funguje a co s ním, to už vlastně nevím.“

Muži často o existenci svého pánevního dna mají menší než malé tušení.

Jestliže pro většinu žen je zpočátku obtížné navnímat všechny 3 vrstvy, jaké to asi musí být pro chlapy, z nichž část z nich ani neví, že pánevní dno má?

Přednáška nebyla suchou teorií, ale spíš smrští praktických příkladů s vysvětlením a perliček pro běžný život. Kromě základní anatomie 3 vrstev pánevního dna jsme probíraly další souvislosti:

  • Správné fungování pánevního dna a naklopení pánve a zakřivení páteře.
  • Co mají společného časté záněty močových cest třeba s intenzivním sportem a co na to pánevní dno?
  • Proč je u mužů vhodné trénovat přerušované čůrání a u žen vůbec ne a co se stane, když je to naopak?
  • Jak často chodit na záchod je ještě zdravé a kdy si už začít dělat starosti?
  • Že kontrolovat spodní prádlo u dětí i partnera je fajn a lze tak včas zachytit první známky problémů jako inkontinence stolice (častá u dětí školního věku) nebo potíže s prostatou.
  • Proč neskákat na trampolíně společně s dětmi?

Je jasné, že spojením ženského kolektivu a tématu pánevního dna došlo i na téma sexu. Jak do postele nenásilně vsunout cílenou práci s pánevním dnem u nás i u mužů, zároveň tak pomoci svému zdraví a samozřejmě příjemnějším pocitům?

Víte, že při vyvrcholení vás nesmějí bolet spodní záda a zadečky obou partnerů jsou v tu chvíli uvolněné? Samozřejmě jsme nevynechaly ani venušiny kuličky a jejich správné zdravotní používání, stejně jako důležitost masáže prostaty.

S pánevním dnem ovšem souvisí i mnohem závažnější témata jako ženská a mužská inkontinence moči a stolice, potíže u dětí a samozřejmě prevence z hlediska pánevního dna, ale třeba i oblečení.

K mému překvapení k tématu patřila i laparoskopie. Helčino vysvětlení, co se v břišní dutině děje při tomto „lehkém“ zásahu ukázalo, že se rozhodně nejedná o jednoduchý, pro tělo neinvazivní, zásah.

Dostala jsem spoustu informací, které budu dle potřeby předávat klientům při cvičení, případně je upozornit, že některé z jejich potíží mohou souviset s pánevním dnem. Už se těším :-).


Pánevní dno může bolet

A jde se na praxi, tedy cvičení. Čekala jsem zejména cviky v leže a více či méně úspěšné pokusy s jednotlivými vrstvami (kdysi jsem byla na celodenním semináři školy pánevního dna 3×3). Že se nejedná o cvičení ve smyslu stahování svěračů, to jsem věděla.

Ale to, co nás čekalo, a že to nebude příjemné, to jsem tedy nečekala.

Dostáváme podložku, gumové pichlavé ježky a instrukce, jak masírovat oblast kolem sedacích kostí (ty, co vás tlačí, když dlouho sedíte rovně na tvrdém) a boční stranu hýždí (takové ty sexy důlky u mužů s vycvičeným zadečkem).

No, je to síla. Blahem rozhodně nevrníme. Ozývá se překvapené auuu, oči do stropu, syknutí. Proč?

Jsou-li přetížené vnější svalové skupiny, nemohou správně pracovat ty vnitřní.

Uvolňovaly jsme oblast pánve, zjednodušeně zadek.  Při kontrolním cvičení svalů pánevního dna na sobě cítíme změny v oblasti kyčlí, stehen, dolních zad. Úžasné, jak vnímáme, či vlastně nevnímáme tu uvolněnou polovinu oproti té druhé, kde jsme si myslely, že vlastně žádný problém není.

Následuje další cvičení na pěnovém válci. Trpíme všechny.

Moje kostrč doslova vyje. V zimě jsem si ji narazila a nějakou dobu se znovu ozývá. Pomohly by mi Kolibové balanční techniky.  Sice tohle válcování a ježkování dost bolelo, chvilkami opravdu DOST, ale vlastně působilo na místech, kde jsem si představovala zásah balanční technikou.

Následnou práci s pánevním dnem jsem si užila jen částečně. Brzdila mě hlava, tedy myšlenky, zda necvičím moc-málo, dobře-špatně, kde to vlastně mám přesně cítit, lenost se ptát, ale už i únava svalů po vydatné masáži. Ani jsem netušila, jak brzy si to vynahradím.

Odcházela jsem dobře naladěná, tělo se cítilo o dost lépe. Uvolnila se mi celková ztuhlost zad, která se u mě stupňovala pár dní. Dokonce jsem se následující noc opět vyspala bez hledání méně špatné polohy zad.


Příjemný trénink na trávníku

Odpoledne po semináři jsem vyrazila ven s představou, že si utřídím poznámky a budu trochu pracovat i na jiných věcech. Usedla jsem do trávy a splnila částečně první část. Pak jsem se položila, dala poznámky pod hlavu a zkusila trénovat pánevní dno.

Sluníčko, teplo, tráva, relativní klid (sice na sídlišti v Plzni, kousek od hlavní silnice, ale chráněná stromy a keři) a vědomí, že pro ostatní kolemjdoucí jen ležím na trávě. Zajistila jsem sukni proti odfouknutí větrem a začala si s novými cviky hrát. Menší či větší intenzitou, představou, rozděleně, společně.

Cvičila jsem jemně, hodně jemně a prostě na zkoušku, co s tím a jak na to. Jediné, na co jsem se víc soustředila, byla uvolněná bedra a zadeček. O to víc mě překvapilo, že se začaly objevovat zajímavé pocity. Jaké, asi nemusím vysvětlovat ;-).

Takové jemné, příjemné, hodně uvnitř a moje, mnohem víc moje, než kdyby tam se mnou byl muž. (Nemluvě o tom, že pak už bychom rozhodně nevzbuzovali dojem jen slunících se lidí).

I přesto jsem však sledovala svůj původní cíl – vnímat a aktivovat pánevní dno, dělat něco pro své zdraví.

V příjemném rozpoložení jsem se vracela domů. Skočila jsem ještě na drobný nákup do Lidlu. Neplánovaně jsem si k nákupu přidala Frisko.

Paní u pokladny ho nechala na pásu až na konec. Pak se mě nejistě zeptala: „Vám už bylo 18, že?“ Zarazila jsem se. To už se mi fakt dlouho nestalo. Se smíchem jsem jí přisvědčila a poděkovala za poklonu. Mám skoro 7letého synka. A navíc i v době, kdy jsem patřila k mladistvým, jsem vypadala starší. Takže těchto otázek jsem si opravdu moc neužila.

Mohla by tahle situace souviset se cvičením, prováděným venku před pár minutami? Helča nás na to asi zapomněla upozornit.

Domů jsem kráčela s úsměvem na rtech a občasným zasmáním se příhodě z obchodu. Moje ženské ego se vrtělo blahem a úplně se natřásalo. Soused od vedle z baráku mě sice vždycky zdraví, ale tentokrát na mě pozdrav volal už na vzdálenost nějakých 40 metrů. Další můj úsměv.

Zřejmě věta o tom, že cokoliv se ženám děje na těle či v hlavě, se odrazí na stavu pánevního dna, platí i obráceně!

Vím, že tento článek vám nepřinesl odpověď na to, co tedy vlastně dělat či nedělat, co má a nemá smysl. Koho by zajímaly konkrétní rady a doporučení, můžeme to probrat na lekci či přes mail. Ráda se podělím o vše, co se mi podařilo nasosat nového a připojit a propojit s původním.

Tak co? Napadá vás otázka k pánevnímu dnu? Sem s ní do komentáře.

Míša

Komentáře
  • Dech jako cesta k pevnému bříšku

    Pokud chcete vědět, jak si obyčejným dechem pomoci k pevnému bříšku, klikněte na tlačítko

  • Nejnovější příspěvky
  • Rubriky