Je možné ve vodě cvičit stejně jako na souši?

Je voda pomocník či protihráč? Trocha jednoduché fyziky, než začnete cvičit, neuškodí. Pochopte, co ve vodě funguje a proč, a užívejte si pohyb v obou prostředích.

Áža už uplavala několik bazénů. Co dál? Je tu sama a plavat už nechce. „Tak já si zacvičím,“ blesklo jí hlavou. „To bude hračka. Chodila jsem přece na aerobic, pilates, do fitka, nějaké tancování. Tak si zacvičím stejně, jako to znám.“ Pustila se do toho na mělčině, kde jí voda sahá nad prsa.

Myslíte, že to fungovalo? Že se jí dařilo stejně dobře jako v tělocvičně? A že to mělo ten správný účinek?

„Tak, pěkně se postavím,“ říká sama sobě Áža. Ale co to? Ve vodě, která jí dosahuje k prsům, to vůbec nejde tak snadno. Voda si s ní pohazuje vpřed a vzad, nohy nechtějí držet na zemi a ruce vlají kdesi okolo. Proč?

Zkrátka proto, že vlastnosti vodního prostředí jsou zcela odlišné od prostředí na vzduchu. Na suchu se stačí vytáhnout vůči gravitaci, srovnat se do osy a je to.

Ve vodě působí na tělo sil mnohem víc než na suchu, třeba hydrostatický tlak a vztlak.

Áža se začne soustředit a vnímá vodu i své tělo. Je nějaká narovnanější a cítí se štíhlejší. Nemusí se tolik prát s gravitací a na povrch těla působí hydrostatický tlak. Břicho a další měkké části těla tlačí voda a nemohou se tak rozbřednout :-).

„Jó, to je fajn, to se mi líbí,“ usmívá se Áža.

Díky hydrostatickému tlaku se bříško ve vodě zdá pevnější.

Díky tlaku více vnímá svůj aktivnější „korzet“ (tedy část těla mezi hrudní kostí a spodní části pánve, svůj střed či core). Udržet vzpřímenou polohu ve vodě znamená vypořádat se se vztlakem vody, tedy nadnášením. To nejvíce pociťují ruce, neboť udržet je připažené u těla, není úplná samozřejmost. Na suchu prostě jen visí dolů, samy a bez práce.

Jupí, žbluňk, šplouch! „Uaá, co se to děje?“ lekla se Áža. Pracně srovnané tělo se rozvlnilo do všech stran. Do vody kousek vedle naskákaly děti a začaly dovádět. To způsobilo rozhýbání vodní masy, které na Áža působí. Zachování rovného postoje je nyní náročnější.

Zachování svislé polohy ve vodě vyžaduje spolupráci řady svalů. Pokud je voda v pohybu, je to náročnější.

„Fajn. Stát už zvládám, zkusím pár dřepů na zahřátí,“ říká si Áža a jde do toho. Ví, že správný dřep je na celých chodidlech. Zadeček si přitom sedá směrem vzad, aby si neničila kolena. To ve vodě tolik nehrozí, ale Áža neví, že teď váží jen 30 % své váhy.

Ale ono to nějak nejde tak stejně, jak je zvyklá. Áža vnímá, jak pracuje celý korzet, aby udržel vzpřímenou polohu. Při směru dolů cítí aktivitu nohou, které se ze všech sil snaží zůstat chodidly na dně a na jednom místě. Zapojila se i nožní klenba a celé chodidlo. Aby udržela rovnováhu, ruce jí samy jely vpřed a mírně do stran.

„OK, teď nahoru zaberou stehna,“ myslí si Áža. Ale kdež. Nahoru jde tělo celkem snadno, vlastně se nechá vynést díky vztlaku.

Vztlak je síla, která cokoliv s vyšší hustotou než voda při ponoření vytlačuje na hladinu.

Tělo se tedy vrací bez námahy samo nahoru, Áža si však musí pohlídat, aby se srovnala zpět do stoje a neuplavala. „Ještě připažit, a je to,“ dokončuje pohyb Áža. Ufff. To už je celkem dřina. Ruce, které vztlak tlačí na hladinu, musí zabrat proti této síle a ještě proti proudu vody vytvořeného stoupajícím tělem.

„Dobrá, už vím. Tak ještě 5krát,“ říká si Áža. Pokračuje a vnímá práci bříška (zejména když jdou ruce dolů), zádové svaly, lýtka a celkově celé tělo.

Při pohybu ve vodě se zapojují svaly, které na suchu používáme méně či vůbec.

„Brrr, nějaká studená voda,“ otřásla se Áža. Koukne na infotabuli. „Hm, voda má mít 28° C. To by mi mělo být teplo. Vždyť tahle teplota je letní horko,“ přemýšlí Áža. Proč je jí tedy taková zima? Na suchu se člověk ochlazuje hlavně pocením, ve vodě probíhá přímá výměna tepla mezi vodou a tělem. Tedy voda nám teplo jednoduše bere a to 25x rychleji než vzduch.

„Honem, musím se zahřát,“ uvažuje Áža. „Něco s rukama nad hlavou, to je přece náročnější, to funguje,“ usuzuje Áža na základě svých zkušeností z tělocvičny. Dává ruce nad hlavu, ven z vody a všelijak s nimi mává. Ale kýžený efekt nepřichází. No jasně, ve vodě je to zase jinak.

Áža zkouší běh na místě, tedy zvedá kolena před sebe a pokrčenýma rukama si pomáhá. „Co to nějak ztížit,“ přemýšlí Áža. „Jasně rychlost!“ Fretka by jí mohla závidět frekvenci. Ale leda pidinožky. Pro zahřátí a zvýšení náročnosti je nutné zvětšit rozsah pohybu při stejné rychlosti, tedy nezpomalit při delších pohybech. „Super, ale chci víc,“ troufá si Áža.

Náročnost zvýšíme většími pohyby a větším odporem.

Zvětšit plochu tření. Co to má být? Zvětšit plochu, která jde proti vodě. Tedy natáhnout nohy v kolenou a ruce v loktech. Předkopávej natažené nohy, střídavě pravá a levá a hmitej nataženými pažemi ve stejném rytmu pěkně vzad. „Jó, to je ono, to už je pěkná dřina,“ libuje si Áža a na zimu už si ani nevzpomene.


 

A co dál? Áža je zvědavá, takže ji čeká ještě dost objevování vodních krás. Příště se pustí do svého bříška, zbaví svoje tělo vody a odvážně skočí cvičit na hloubku.

Opakování je matka moudrosti. „Co jsem se tedy zatím naučila?“ vypočítává si Áža.

  • Ve vodě mám plošší bříško díky hydrostatickému tlaku.
  • Nadlehčuje mě vztlak. Proti němu vyvíjím sílu, abych udržela ruce u těla či pohnula něčím směrem ke dnu. Námaha tedy přesně opačně než na suchu.
  • Intenzitu cvičení zvýším tak, že zvětším pohyby a zvětším plochu, kterou pracuji.
  • Mnohem více mi pracuje můj korzet a spousta dalších svalů, které na souši tolik nevnímám.

 

Vyzkoušejte dle Áži a napište mi, zda jste to vnímali stejně. Co nového jste objevili při pohybu a pobytu ve vodě a co fyzikální zákony?

Pokud byste chtěly vodu a fyziku testovat společně, přijďte na moji lekci aquaerobicu, ráda Vám s tím pomohu :-).

Míša Patíková

Komentáře
  • Dech jako cesta k pevnému bříšku

    Pokud chcete vědět, jak si obyčejným dechem pomoci k pevnému bříšku, klikněte na tlačítko

  • Nejnovější příspěvky
  • Rubriky